Jako mladá holka jsem nikdys váhou problémy neměla, jedla jsem co jsem chtěla , hýbala se taky jenpodle chuti a postava byla skvělá. Po nástupu do prvního zaměstnání  ovšem začala váha lézt mírně nahoru. Nosamozřejmě…místo pobíhání z přednášky na přednášku najednou celý densezení v kanceláři a po návratu z práce tak velká únava, že se opětjen leželo J.  A když se dlouho sedí je nutkání něcozobat….takže oplatky, oříšky, rohlíky, loupáčky, všechno ve skříňcev kanceláři pěkně po ruce.  Takydoma jsem se nijak neomezovala a vzhledem k tomu, že manžel je chronickyhubený člověk nikomu moje rozežranost nevadila. A protože jsem se chtělapředvést jako správná hospodyňka tak jsem dělala omáčky (nefalšované, sesmetanou, žloutky…), domácí knedlíky, polívky, pekla buchty….no prostěvývařovna.  Postupně jsem začalapřibírat, ale nijak jsem to neřešila, narážky okolí ignorovala a bylaspokojená. Nepatřím mezi ženské co se vyžívají v nákupech oblečení…takžeani tady mě čím dál větší velikosti nijak nevarovaly.  Nakonec jsem se dostala až k váze 75kg/171 cm. Jasně, není to žádná hrůza, ale asi jde taky o to, jak to má kdorozloženo…já měla dvě brady, velké břicho, stehna….prostě už jsem to nebyla já….ato všechno v průběhu cca tří let. Potom jsem otěhotněla….Pořád jsem sipřipadala v pohodě, v těhotenství se přece přibírat musí, navíc můjgynekolog mě ještě povzbuzoval slovy:,, Těhotenství je jedině období v životěženy kdy může jíst bez výčitek svědomí“ a ,, Co přiberete zase ztratíte přikojení“ apod. takže jsem jedla opravdu bez zábran. Opravdu nebyly výjimkoutřeba čtyři rohlíky s máslem ke snídani, vše zapíjené kakaem. Pak oběd s hromadoupřílohy a bez zeleniny, odpoledne zase rohlíky s máslem (mám na ně úchylkuJ ), později nějakábuchta a večeře např. pizza nebo hranolky. Zeleniny hodně málo….ovoce ano,vzhledem k tomu, že máme zahradu tak člověk toho ovoce nazobe opravduhodně. Na zeleninu až taková chuť nebývá….No nakonec jsem to dotáhla na 35tikilový nárust hmotnosti, čili jsem se dostala přes stovku.

Po porodu jsem vůbec nezhubla….pořádjsem měla na váze cca 95 kg až asi do synova 6.týdne. Malej začal trpět nakoliky, kolikrát prokřičel i půl dne. No a protože jsem měla strach, že ho něcoz mé stravy nadýmá tak jsem radši přestala jíst všechno kromě suché rýže….občass trochou kuřecího masa. Váha samozřejmě letěla dolů. Naprostonedostatečná strava a k tomu ještě plné kojení….Týdně jsem hubla i pětkilo. Po cca půl roce jsem se dostala na váhu 62 kg, která mi vyhovovala. A ikdyž už malej koliky nemíval, stejně jsem moc nejedla. Já si totiž ráda jídlovychutnávám a než bych jedla za pochodu, nebo v průběhu jídla odpovědělana dvacet otázek nebo pětkrát musela vstát radši nejím vůbec. Takže v průběhumateřské jsem jedla jen dvakrát denně…v poledne když malej spal a večer když užzase spal. Spolu s nadbytkem pohybu spočívající v péči o dítě,procházek s kočárkem a pak i bez něj  jsem si váhu bez problémů udržovala. Je pravda,že jsem byla hodně unavená a bez energie, ale přičítala jsem to nevyspání afyzické únavě.

Před rokem jsem po skončenírodičovské dovolené nastoupila zpět do práce….a vypadalo to, že se historie budopakovat. Sedavé zaměstnání, uždibování, nárust váhy. Takže především jsem sipřestala nosit do práce cokoliv k jídlu….první jídlo byl až oběd, kterýjsem ovšem zhltala včetně polévky a salátu. A tak jak jsem byla zvyklá jsem ipokračovala…doma nic až večeře. Ovšem taky mohutná…tousty…klidně čtyři, šunku,sýr.  No a večer jako zákusek ještěčokoládu.

Po roce jsem zjistila, že jsem naváze 68 kg.Také synovy poznámky o tom jak je maminka krásně měkoučká mněupozorňovaly, že asi nebude všechno úplně ideální. Posledním hřebíčkem pak bylymoje fotky z Vánoc, na kterých jsou mi vidět všechny varhánky na břiše ijinde.  Takže jsem si začala hlídat cojím a kolik. Psala jsem si vše co jsem snědla  a dle kalorických tabulek počítala. Příjem mivycházel v pořádku….cca kolem 5 500 kJ…ovšem naprosto nevhodněrozložený během dne a hlavně nesprávné poměry živin. Samozřejmě obrovskýnadbytek sacharidů a minimum bílkovin.

Potom jsem narazila na tutostránku a už třetí týden vše zapisuji a počítám. Dole mám zatím 3 kg.

Co se týče mateřství, tak pro měkupodivu na rozdíl od většiny ostatních vedlo ke zhubnutí, nicméně určiténástrahy pozoruji:

• Touha dojídat

• Přítomnost nezdravých potravin v domě

• Častější vaření a tím ochutnávání

                 Pro mě je úplně nejhorší krmení. Mám pro syna naloženo natalíři….dotknu se jídla jen jazykem, abych se ujistila, že není horké (obrovskázkouška sebeovládání). Pak naberu na lžičku, dám mu do pusy, naberu druhou a….zjistím,že ještě nemá pokousáno, tak sedím, v ruce nabranou lžičku, jídlo voní….novětšinou neodolám a lžička letí do mé pusy. Navíc mi syn touží dát všechnoochutnávat…nedá si to vymluvit, nechápe, že i malý kousek něčeho co on může bymně mohlo škodit a problémy s váhou ho zatěžovat nechci, aby si ještěneutvořil negativní vztah k jídlu.

Samozřejmě má mateřství ve vztahu k hubnutí jedenobrovsky pozitivní aspekt a to je fyzický pohyb….dítě mi opravdu nedovolí se ponávratu z práce natáhnout na gauč a v létě kdy trávíme celé dny venkusi kolikrát za den ani nesednu.

Zajímalo by mě jak to mají jiné maminky, co je pro ně nejhoršína hubnutí s dítětem a jak to zvládají.